Jadranský projekt je dílem eurokomisaře pro energetiku Güntera Ettingera, který se proslavil vydáním prostředků na nesmyslné plynovody jako třeba Jassy-Ungeny. Připomeneme krátce tento případ: evropské peníze byly vyčleněny, stužka přestřižena a příští den po ceremonii zahájení výstavby rumunští stavbaři prostě zmizeli spolu s potrubím a technikou. Po penízech, dělnících a svědomí rumunských dodavatelů již pátrají kontrolní orgány, avšak zatím marně.

Není moc pravděpodobné, že Jadranský projekt dokáže aspoň nějak pomoci Ukrajině. Za prvé, začne fungovat v nejlepším případě v roce 2017. Za druhé, nehledě na to, že projekt terminálu na chorvátském ostrově Krk skutečně existuje, smlouvy na dodávku plynu po moři nikoli. Ani v perspektivě.

Na vině je rozdíl cen plynu v Asii a Evropě, který činí 25-50%, přitom, že asijské ekonomiky rostou a problém s japonskými atomovými kapacitami nebude zřejmě v dohledné budoucnosti překonán. Běžná tržní konjunktura nutí všechny výrobce plynu, kteří si mohou volit odbytiště, prodávat plyn v Asii, a nikoli v Evropě.

Kdyby na trhu skutečně měli velké objemy neprodaného předem plynu, mohla by Ukrajina zkusit dokončení výstavby vlastního terminálu v Oděse, avšak ani peníze, ani možnost nalezení plynu ukrajinská vláda nemá.

Podepsání Ukrajinou smlouvy o koupi plynu přes Jadranský koridor umožní její vládě, aby ještě několik let slibovala voličům brzké zbavení se Gazpromu, a nic víc. Když nebude realizován ani tento projekt, vymyslí Kyjev další pohádku pro domácí spotřebu.

   zdroj: http://czech.ruvr.ru